Odborná praxe

Odborná praxe (ZURb1112)

Ukončení praxe

Co znamená "dostatečné množství" publikovaných materiálů pro úspěšné ukončení odborné praxe?

"Dostatečné množství“ publikovaných kvalitních materiálů znamená, že student za celou praxi publikuje množství materiálů odpovídajících tříměsíční práci na plný úvazek (představte si, že se opravdu ucházíte o práci, v redakci vás přijmou na tříměsíční zkušební dobu a vy musíte pracovat a publikovat tak, aby vás za ty tři měsíce nepropustili – podobné to je i u žurnalistické praxe). Tip: zeptejte se v redakci, jaké množství materiálů obvykle publikuje běžný redaktor.

Přesně nelze množství specifikovat – jiné to je v okresním deníku, jiné v celostátním deníku, jiné v tištěném médiu, jiné v online médiu, jiné na sociálních sítích, v televizi, v rádiu... Záleží také na typu materiálů – jinou váhu má několikařádkové krátce, jinou třeba celostránkový rozhovor nebo reportáž. Kdyby například někdo odevzdal mnoho desítek samých jedňáků, měl by s úspěšným ukončením kurzu potíže, kdyby někdo odevzdal podobné množství půlstránkových a stránkových pracných materiálů (hlavně vícezdrojových), potíže by určitě neměl.

Velmi orientačně (opravdu velmi orientačně!) lze říct, že množství publikovaných materiálů všeho druhu v okresním deníku za celou praxi se obvykle pohybuje řádově mezi cca 100 až 160, v celostátním tištěném médiu je to nejméně více desítek, v televizi a v rádiu by se měl počet orientačně pohybovat v řádu desítek zejména samostatných reportáží, u nichž je student explicitně uveden jako autor, z menší části může být i jako spoluautor.

Velkou váhu při celkovém posuzování má kvalita materiálů – ta se do značné míry odvíjí od konkrétního média, v němž student publikuje, protože uveřejňovaný materiál prochází před publikováním běžným způsobem redakčního schvalování.

Značně vyšší váhu tedy logicky má například článek o důležitém tématu vycházející z více originálních zdrojů uveřejněný v celostátním kvalitativně vysoce hodnoceném médiu ve srovnání s článkem o okrajovém tématu v regionálním médiu, který vychází především z tiskové zprávy.

Tip: Opět platí – nejste-li si něčím jisti, kontaktujte vyučujícího kurzu Odborná praxe a vše s ním zkonzultujte.

Ještě jednou pro zdůraznění: Je třeba si opravdu uvědomit, že přesné počty článků a jejich rozsahy potřebné pro uznání v rámci kurzu Odborná praxe nelze stanovit, liší se to případ od případu.

Proto je praxe každého studenta posuzována opravdu individuálně a komplexně (navíc je to pro studenty i výhodné a vůči nim vstřícné, protože pokud by byl stanovený jednoznačný počet materiálů, znamenalo by to, že v případě, kdyby třeba někomu byť jediný materiál chyběl, nemohl by dostat zápočet).

Co je považováno za žurnalistické autorské materiály, potřebné pro ukončení praxe?

Žurnalistický autorský materiál je článek, TV reportáž nebo rozhlasový příspěvek, případně žurnalistický příspěvek na sociálních sítích, který musí splňovat tyto aspekty:

Je v něm explicitně uvedeno autorství konkrétního studenta; výjimečně lze po předchozím projednání s vyučujícím praxe autorství doložit potvrzením od redakčního garanta praxe).
Vychází zcela nebo alespoň částečně z primárních zdrojů (těch, které novinář sám osloví osobně, telefonicky, e-mailem, prostřednictvím videohovoru apod. Primárními zdroji jsou také tiskové zprávy nebo dokumenty, tedy informace přímo určené pro novináře, nebo různé oficiální dokumenty typu výroční zprávy konkrétní firmy.
Sekundární zdroje jsou například tiskové agentury, jiná média a mediální i ostatní servery a podobně. Když dá novinář materiál dohromady pouze na základě sekundárních zdrojů, tedy na základě informací, které z primárních zdrojů získal už někdo jiný, jde o kompilát (není to autorský text, novinář v podstatě vše jenom edituje, nepřidává vlastní informace z primárních zdrojů). Takové materiály by novinář neměl ani podepisovat svým jménem nebo zkratkou, měl by zůstat podpis toho, kdo materiál původně zpracoval, jinak jde v podstatě o krádež, přisvojení si cizích informací.
Kompiláty poměrně často využívají některé zpravodajské servery nebo se s nimi lze setkat kupříkladu v zahraničních rubrikách médií. Na takových místech pak může být splnění podmínek kurzu Odborná praxe problematické.

Co je to neautorský materiál?

Neautorský materiál vychází pouze se sekundárních zdrojů. Jsou to například tiskové agentury, jiná média a mediální i ostatní servery a podobně. Když dá novinář materiál dohromady pouze na základě sekundárních zdrojů, tedy na základě informací, které z primárních zdrojů získal už někdo jiný, jde o kompilát (není to autorský text, novinář v podstatě vše jenom edituje, nepřidává vlastní informace z primárních zdrojů). Jde například o překlady ze zahraničních médií a serverů apod.

Co je to vícezdrojový materiál?

Je to materiál, z něhož je jednoznačně patrné využití více typově rozdílných zdrojů (tedy nejméně dvou). Počítají se přitom pouze typově rozdílné zdroje jednoznačně uvedené v materiálu, tj. každý zdroj musí být v článku nějak uvedený, označený, citovaný či parafrázovaný. Typově rozdílný znamená zjednodušeně, že nejde o zdroje ze stejné instituce, organizace (pokud tedy nemají třeba opačné názory), že jde o zdroje například opozitní. Dva citovaní policisté tedy nejsou typově rozdílné zdroje, počítají se jako jeden zdroj, podobně ředitel a jeho náměstek se počítají jako jeden zdroj. Například hasič a policista už ale jsou dva typově rozdílné zdroje.

Když zpracuju svodku a do článku přidám i citaci policejní mluvčí, které jsem zavolal, jde o vícezdrojový materiál?

Pokud jde o dva typově stejné zdroje (tedy policejní mluvčí plus někdo jiný z policie, případně jen jedna a táž osoba, která napsala svodku a k tomu jste jí ještě navíc zatelefonoval, pak jde ve výsledku o jednozdrojový autorský materiál – právě proto, že ty zdroje jsou typově stejné. Je to podobné, jako byste se na něco ptal třeba ředitele nějaké instituce a pak ještě třeba jeho náměstka, pořád to jsou typově stejné zdroje (výjimkou by bylo, kdyby například náměstek tvrdil úplně něco jiného než ředitel, kdyby měli opozitní stanoviska, pak by je bylo možno považovat za dva typově rozdílné zdroje).

Něco jiného by bylo, kdybyste jako jeden zdroj využil třeba svodku hasičů a k tomu zavolal policejní mluvčí – to už jsou typově různé zdroje, z různých institucí a jde tedy o autorský vícezdrojový materiál (pokud je z jeho textu jasně patrné, že jste využil ten i ten zdroj, pokud tam jsou tedy oba zdroje jasně uvedené a jasně identifikovatelné.

Pokud vezmu text z ČTK, sama ho upravím a vložím do něho tweet z jiného zdroje, jde o vícezdrojový materiál?

Jestliže ta zpráva ČTK vychází z jiného zdroje (zdrojů) z jiné instituce, než je ten vámi využitý tweet (nebo jeho autor) a pokud ten tweet do textu výsledného článku jenom nevložíte (jen jako doplněk článku), ale v textu článku z něj také citujete nebo ho parafrázujete, jde ve výsledku o částečně autorský vícezdrojový materiál. Částečně proto, že ČTK není váš autorský zdroj (je sekundárním zdrojem), ale tweet je váš autorský (primární) zdroj.

Pokud by zpráva ČTK vycházela pouze ze stejného tweetu nebo stejného autora tweetu nebo ze stejné instituce (a ničeho jiného), jaký byste využila i vy, pak jde o jeden a tentýž zdroj, ve výsledku jde tedy o jednozdrojový materiál.

Jaká další redakční práce se do praxe započítává?

Mezi další práci, kterou je možné předložit jako výstup z praxe, patří například publikované neautorské materiály, i jiná práce na sociálních sítích než je publikování autorských žurnalistických materiálů apod. Tato práce musí být doložena jejím soupisem s uvedením obsahu, data a doby trvání. Soupis musí být podepsaný redakčním garantem praxe.